Jozef Kováčik: Proč Společenství?
Obřad
Jako první mě na Spoločenstvo kresťanov oslovil obřad, který měl ve srovnání s katolickým pro mě hloubku a vážnost slov, jež překonala formálnost, s níž jsem se často setkával u katolických obřadů. Pravděpodobně mi k tomuto dojmu pomohlo i to, že jsem nevyrostl v církevní tradici, a to mě vede k názoru, že pro člověka, který se poprvé zúčastní obřadu Spoločenstva kresťanov, je důležitá nepředpojatost a naladění se na Kristovu událost zobrazenou v rituálech obřadu.
Oděsa
Dalším mezníkem na cestě ke Spoločenstvu kresťanov byla účast na setkání Spoločenstiev kresťanov východnej Európy v Oděse na Ukrajině. Kromě hezkých zážitků ze setkání s rozmanitými lidmi a zážitků z obřadů v několika evropských jazycích jsem si odnesl zkušenost se společenstvím lidí, mezi nimiž docházelo k drobným nedorozuměním a jisté únavě z řešení problémů ve fungování společenství. Tehdy se ve mně vynořila otázka, jak je možné udržet a tvořit společenství i s takovými problémy? Odpověď se stala impulzem pro následující témata setkání vznikajícího Spoločenstva kresťanov na Slovensku.
Myšlenka
Jaká je živá myšlenka společenství mezi jeho členy, takové je živé společenství. Toto je nekončící téma, které nelze uzavřít do nějaké formy chování nebo pravidel fungování společenství. Co nás má spojovat v našem úsilí, když jsme lidé s chybami a s různými představami o způsobu řešení věcí? Tvoření takového společenství závisí na dobré vůli jeho členů a základní myšlenkou, která je může držet pohromadě, je poskytovat prostor pro konání náboženského obřadu v nové podobě společenství, které není budováno hierarchicky, a každý člen je svobodnou osobností schopnou hledat duchovní pravdy světa vlastní cestou podle své úrovně, aniž by musel přijímat autoritu nějakého dogmatu.
Osobnost, nebo bez ní
Často jsme svědky společenství, která vznikají kolem charismatických osobností. Tak jsem to vnímal i ve Spoločenstvu kresťanov v Oděse, kde takovou výraznou osobností je farář Andrej Žilcov. Právě vzpomínka na tohoto člověka mi zdůraznila zvláštnost vznikajícího slovenského Spoločenstva kresťanov, kde dvakrát do roka obřad slouží farář Frank Peschel, ale přesto je to velká vzdálenost z Německa, která brání tomu, aby jeho osobnost více působila na tvoření společenství na Slovensku. Díky tomu možná nebývá toto společenství pro nové návštěvníky tak přitažlivé, a právě do takových společenství, která se teprve rodí, je třeba vložit hodně úsilí. Možná to v budoucnu přinese nějaké plody.
Společenství, nebo egoismus
Ideálem fungování společenství je hledání rovnováhy mezi projevem individuality, aniž by bylo narušováno společenství, a utvářením společenství, aniž by byla potlačena individualita jednotlivce. Vždy když se účastníme společné práce, měli bychom si všimnout svých osobních pohnutek dříve, než je vneseme do dění ve společenství. To si však vyžaduje alespoň minimální sebepoznání a uvědomění si vlastních nedostatků. Ale i takovým uvědoměním můžeme podpořit kladné vlastnosti, kterými můžeme přispět k tvoření společenství.
Téměř neustále může každý člen společenství v sobě pozorovat boj egoismu s myšlenkou společného, a záleží na tom, co převáží. Jsme-li byť jen trochu otevření, může nám přijít na pomoc výrok apoštola Pavla: „Už nejsem já, ale Kristus ve mně.“ Potom je možné, že se budeme scházet v jeho jménu.
Smysl tvoření společenství
Smysl může dávat už jen samotná účast, protože vyjadřuji podporu samotné myšlence Hnutí za náboženskou obnovu, obětováním svého soukromého času přikládám význam myšlenkám mimosmyslového světa a podílím se na dialogu, při němž mohu lépe poznat sebe i ostatní.
Také někteří mohou najít smysl v seberealizaci prostřednictvím schopností, které obětují ve službě Společenství. Nakonec to od každého vyžaduje, aby vystoupil ze skořápky svého osobního světa a přispěl něčím jedinečným do společnosti.
Co mi tedy dává Spoločenstvo kresťanov, i když je ještě v zrodu? Dává mi smysluplnost mé námahy, obětí času a prostředků, a v nějaké části mého života se zbavuji egoismu a stávám se lepším člověkem.